Od 5. června jsou stránky přesunuty na novou adresu lekarpraha.alwaysdata.net. Přesměrování je automatické.

Vítejte! Tento web udržuji aktuální od roku 2018, kdy jsem začal psát na Twitter jako @lekarpraha. Celá léta bojuji za legislativní změnu systému invalidních důchodů, který staví mnohé mladší invalidy do neřešitelné sociální situace. Ministra Jurečku to ale nezajímá, stejně jako předtím Maláčovou.

Jsem vystudovaný lékař, bydlím u pražské magistrály, v místě s intenzivní hlukovou a exhalační zátěží. Než jsem stačil začít vydělávat a odstěhovat se do klidnější lokality, přišla vážná komplikace.

Ještě za studií jsem onemocněl vzácným, nevyléčitelným, obtížně diagnostikovatelným druhem maligního lymfomu (LPL), s produkcí paraproteinu IgG a následným postižením pohybového aparátu. Klinický průběh je obdobný jako u mnohočetného myelomu, jen pomalejší. Než byli lékaři schopni stanovit správnou diagnózu, uběhla celá léta. Překročil jsem tak věkový limit pro přiznání 'invalidity z mládí' s cca 3x vyšší výměrou důchodu.

Během několika let jsem kontaktoval řadu neziskových organizací a hlavních médií. Tématem nízkých ID se ale nechtěl nikdo zabývat, ani mi pomáhat, jako by to bylo tabu. Některé nadace, jako je třeba Dobrý anděl, finančně přispívají alespoň rodinám s nezaopatřenými dětmi, ale ostatním nikoliv. Já mám jen maminku, rovněž s pokročilým onkologickým onemocněním a starobním důchodem 6 189 Kč. Tím se jí stát odměnil za péči o několik generací těžce zdravotně postižených příbuzných, jež se do výměry SD nepočítá, stejně jako příjmy před rokem 1986.

V roce 2019 jsem proto požádal ministryni Maláčovou z MPSV o odstranění tvrdosti Zákona o důchodovém pojištění, konkrétně § 42, který pojednává právě o invaliditě z mládí. Nepočítá však s podobnými případy, kdy trvá odhalení nemoci velmi dlouho a invalidita je přiznána až po 28. roku života. V takových případech má pravomoc korigovat nedokonalost zákona právě ministr.

V únoru 2020 přišlo pod č.j. MPSV-2020/2595-711/37 zamítnutí. Maláčová mi nevyhověla.

Invalidní důchod 3. stupně mi sice přiznali (na dožití), ale jen v symbolické výši, aktuálně po valorizaci 6 298 Kč, což spolu s nízkým příspěvkem na bydlení nestačí po zaplacení nájmu, služeb a energií ani na základní výdaje, včetně obživy, léků aj., viz přehled.

Měsíčně bych k důchodu potřeboval alespoň 7 000 Kč, plus cca 3 000 Kč na léčbu mojí nohy po abscesu, resp. zdravotnický materiál (Debriecasan, Alfasilver sprej, Hyalo4 Skin Gel, Cuticerin, Mesoft steril., PehaFix a fixační Spofaplast), který si hradím sám, pokud na něj mám zrovna prostředky.
Po nadějných 6 měsících se rána v lednu 2023 přestala hojit. Tam, kde předtím narostla kůže, se opět objevuje živá tkáň a krátery. Už jsem příliš hubený (66 kg, podváha 13 kg).

Pokud byste mě chtěli podpořit, použijte prosím odkaz na PayPal, který umožňuje přijímat charitativní příspěvky pomocí dárcovského tlačítka.

V červnu 2023 zatím přispěli 2 lidé, poslední před 3 dny. Děkuji.
K dosažení potřebné částky v tomto měsíci zbývá 9 150 Kč.

Minulý měsíc se vybralo jen na základní obživu.
Ze dvou pravidelných dárců zbyl už pouze jeden. Snad se to opět zlepší.
Pomoci můžete i zpětným odkazem na tyto stránky, nebo upozorněním na můj případ na sociálních sítích, včetně lajků a retweetů.

Dokud se situace s invalidními důchody podstatně nezmění, chtěl bych ve svojí aktivitě na Twitteru nadále pokračovat, i když je to asi marná snaha.

Prostřednictvím MUDr. Víta Ulrycha (KDU-ČSL) jsem už v roce 2018 zaslal do Poslanecké sněmovny PČR podnět ohledně sociálních důsledků pozdě odhalených vzácných onemocnění. Odpovědi jsem se nikdy nedočkal. Bůh ví, kde moje materiály vlastně skončily. Zkoušel jsem je poslat i přímo datovou zprávou na adresu PSP, ale také bez odpovědi.

Skutečnost, že se u nás nerespektují některé mezinárodní smlouvy, včetně Úmluvy o právech osob se zdravotním postižením - čl. 28, poslance nijak netrápí. Podle ní signatářské státy uznávají bezpodmínečné právo takových lidí na úhradu nákladů na bydlení a nezbytných potřeb, ale realita je jiná.

Místo přiznání dostatečného invalidního důchodu stát nepřímo nutí dlouhodobě nemocné, aby žádali o dávky HN. Ty ale jejich náklady zdaleka nepokryjí a navíc na ně velká část žadatelů nedosáhne, pokud nežijí zcela bez majetku v holobytech. Úředníci z ÚP se často chovají jak inkvizice: prohledají všechny místnosti včetně špajzu a ložnice, vyptávají se u sousedů, dokonce i lednici a pračku někdy považují za nadstandardní vybavení, které lze prodat.

Vážně nemocný člověk potřebuje především klid a stálý příjem bez závislosti na úřadech, jinak ho opakovaná úřední šikana dříve či později zabije. Já si tím také prošel a nechtěl bych to už nikdy zažít.

Vláda sice 11. května 2023 oznámila důchodovou reformu, ale se zavedením nového systému pro invalidní důchody v ní nepočítá. Většina lidí přitom nemůže ovlivnit, kdy vážně onemocní. Pokud se tak stane v době, kdy člověk ještě nemá žádný vyměřovací základ a nepřiznají mu invaliditu z mládí, obdrží pouze minimální výměru, necelých 5 tisíc Kč. Základní výměra je totiž podle současné legislativy pro první, druhý i třetí stupeň invalidity zcela totožná. To je největší chyba celého systému.

Uzákonění minimálních důchodů ve výši cca 10-12 tisíc Kč, které mělo v programu několik parlamentních stran, se rovněž nekoná. Minimální důchody se sice mají zvýšit zhruba na dvojnásobek (cca 8 tisíc Kč), ale jen lidem, kteří odpracovali alespoň 35 let. Takový požadavek většina invalidů nemůže splnit.

Pokud byste měli nějaké dotazy, nebo mohli pomoci třeba článkem nebo interpelací v parlamentu, kontaktujte mne prosím na Twitteru nebo e-mailem.